Hudební skupina Tyrkys vznikla v roce 1981. Zakládajícími členy byly Pavel Poledníček (sólová kytara, zpěv), Marek Poledníček (basová kytara, zpěv), Jaroslav Fráňa (bicí) a Martina Fráňová (kytara, zpěv).

Prvním útočištěm se staly kanceláře Státního statku v Dolním Žďáru, dnes pivovar Rudohor. Repertoár kapely tvořily převážně převzaté skladby českých a zahraničních interpretů. K nejoblíbenějším vzorům patřili Olympic, Katapult, Elán, Miro Žbirka, Smokie, Def Lepard, Journay nebo BonyeM. Cizí skladby byly často opatřeny českými texty a již od počátku se v programu objevovaly také vlastní skladby.

Oblíbené scény

Nejraději hráli na průmyslovce První vystoupení se konalo přímo v jídelně Státního statku. Po složení tehdy nutných přehrávek se skupina rozjela do okolních hostinců. K místům, kde hráli nejčastěji a nejraději, patřil S-klub ostrovské průmyslovky. „Bylo to díky úžasnému prostředí, ale hlavně se tam scházeli studenti průmyslovky i gymnázia, kteří uměli ten bigbeatový rambajs náležitě ocenit,“ vypráví Marek Poledníček. Dalším podobným místem byl Karlovarský K-klub, kam se propracovali o několik let později.

 

Trable s aparaturou

Skupina měla trable s aparaturou Celou dobu existence skupiny ji provázely potíže s kvalitou hudebních nástrojů a zvukové aparatury. „Bohužel jsme se nacházeli v období reálného socialismu, což se projevovalo tak, že v obchodech nebylo takřka nic. A to, co se koupit dalo, bylo nekvalitní a cenově nedostupné. Aparaturu jsme vyráběli po domácku a nástroje vydávaly zvuky, které se jen vzdáleně podobaly nástrojům našich vzorů,“ vzpomíná Marek Poledníček.

Velkým pomocníkem v této oblasti byl náš zvukař, zaskakující muzikant a hlavně kamarád Standa Kuneš. Společně jme vyráběli „kopie“ zesilovačů, mixů a beden světových značek. Myslím, že by se tito výrobci divili, co všechno vyrobili. Návody jsme získávali z časopisu Amatérské rádio a později jsem navrhoval vlastní obvody a kombinace. Nebylo to bezchybné, ale hrálo to. V každém případě to byla obrovská zkuenost.

Zázemí v domě kultury

Přes všechny problémy se dostali pod křídla Domu kultury, získali zkušebnu v dnešních prostorách studia kabelové televize a dosáhli třetí kvalifikační třídy, což byl pomyslný vrchol amatérské hudební cesty. Vystupovali na různých zábavách v okolí Ostrova, na plesech a nevyhnuli se ani několika angažmá v kavárnách a klubech. Účastnili se také přehlídek, například Mládí únoru v Ostrově nebo základního kola Politické písně v Nové roli. Pamětníci vědí, že bylo jen pár možností, jak se potkat s ostatními kapelami na společném pódiu a porovnat před diváky i porotou své schopnosti. Postupně se měnili členové skupiny i repertoár.

Kapelou prošlo několik kytaristů, z nichž nejdéle působili Milan Mamrák, Pavel Kalous a Leoš Lippert. Za bicí soupravou se vystřídali Alexander Šťastný a Jan Dolanský. Změny v obsazení skupiny s sebou přinesly změnu stylu a větší důraz na vlastní tvorbu. Nakonec došlo ke změně názvu z Tyrkysu na Eleganci. Pro její zvuk bylo charakteristické výrazné prosazení syntezátoru. „V tomto trendu jsme pokračovali i po roce 1989, kdy došlo k ukončení činnosti skupiny jako hudebního tělesa.

Změna názvu i zaměření

Hudební tvorba Elegance se přenesla do studia, kde vznikla celá řada skladeb, které do dnes slouží například jako hudební doprovody dokumentů a vysílání ostrovské kabelové televize,“ uvádí Marek Poledníček. V tomto studiu také bratři Poledníčkovi zkomponovali a nahráli slavnostní fanfáry města Ostrova. Zatím poslední oblastí činnosti byla moderní duchovní hudba (například křesťanský big beat), se kterou Elegance vystoupila v různých místech na Plzeňsku a ve středních Čechách.